- hlavní stránka - - Alpy -

Kleinvenediger 3.447 m. a další vrcholy
v masivu Grossvenedigeru


25.-28.09.2009 Přechod od Johannishütte přes sedlo Obersulcbachtörl 2.921 m. na Kürsinger Hütte a zpět přes vrcholy Kleinvenediger 3.447 m., Rainerhorn 3.560 m., Schwarce Wand 3.511 m, Hoher Zaum 3.457 m.




Grossvenedigergruppe je horskou skupinou pohoří Hohen Tauern s hlavním vrcholem Grossvenediger 3.667 m (jde zároveň o druhou nejvyšší horu H. Tauern, hned po Grossglockneru (3.792 m)). Oblast je rozsáhle zaledněna, byť v poslední době i zde ledovce ustupují. Na západě sousedí tato skupina s Zillertálskými alpami, na východě se skupinou Granatspitz Gruppe.



Na tuto akci jsme měli jet ve třech, ale Martina onemocněla a tak jsem s Laďou zbyli dva. Měli jsme jet do Stubaiských alp, ale předpověď počasí hlásila pro západní část Rakouska zataženo a srážky, jeli jsme tedy dorazit nižší vrcholy okolo Grossvenedigeru, na který jsme vystoupili loni.

První den, 5. září 2009 pro nás začíná ve 21:15 příjezdem na parkoviště nad vesničkou Hinterbrichl, cca. 1475 m.. Po telefonátu na chatu se dozvídáme,že pokud přijdeme do 23:30, budeme ubytováni jinak nás čeká přespání v hospodě. Později na chatu stejně nechceme přijít, neboť se chceme i vyspat, rychle balíme a na Johannishütte (2121 m.) málem běžíme. Za mírného deště zvládneme přijít v 23:14, ale na chajdě už všichni spí. Chrápeme v hospodě, která je otevřená.

Druhý den ráno prší, což nebrání skupině Maďarů vstát o půl páté, rachotit po celé chatě, vzbudit nás a pak čekat do půl sedmé na konec deště. Hory jsou v mracích a tak jdeme směrem na sedlo Obersulcbachtörl 2.921 m, odkud bychom chtěli zkusit vyrazit na Gr. Geiger 3360 m, pokud to půjde. Zítra má totiž být lépe a na ledovcových platech okolo G.Venedigeru bude lepší orientace. Cesta na sedlo je kamení, ledovcové potoky, vyhlazené kamenné plotny. Stezka nikde, značení minimální, občas chybí i mužiky, jen pohyblivé kameny, pokrývající i ledovce. Do toho mraky. Trasa evidentně není moc chozená, což chápeme. Možná na jaře, když je terén pod sněhem, bude situace lepší. Ze sedla vypadá Gr.Geiger více lezecky, než na co jsme vybaveni a také chceme přijít včas Kürsinger Htt. přijít včas, zítra nás čekají hlavní cíle. Děláme dobře, že jdeme přímo na chatu, sestup od sedla je podobně rozbitý terén, náročný na neustálou pozornost a opatrnost. Na chatě jsme před čtvrtou hodinou.

Třetí den vyrážíme okolo půl sedmé směr Vennedigerscharte. Po necelých dvou kilometrech slušné stezky sestupujeme na ledovec a kličkujeme mezi odkrytými trhlinami. Střední část ledovce je už méně roztrhaná, větší díry (na slony) se objeví asi sto výškových metrů pod sedlem. Krátce po čtvrt na dvanáct stojíme na Kleinvenedigeru (3447 m.) Traverzem ledovce obcházíme Gr.Venediger a míříme na západní hřeben Rainhornu 3562 m., výstup nečiní problémy. Ani následující skalnatý hřebínek na Schwarze Wand (3511 m.) není problém a krátké stoupání na závěrečné stoupání na plochý Hoher Zaum (3.457 m) nenčiní problém.

Sestup na Johannishütte je nekonečný, zvláště po opuštění sněhu se ozývají otlučené nohy ze včerejšího dne. V nesení lana se střídáme, neboť lano, když se celý den válí ve sněhu, tak je jaký, Halík? Těžší, bohužel, těžší!

Na chatě přespíme a brzy ráno razíme do údolí a jedeme za svými blízkými.





- hlavní stránka - - Alpy -