- hlavní strana - - Dolomity -


Cunturines Spitze (3.064 m.)
a Lavarella (3.055 m.)


01.07.2007 - dva třítisícové vrcoly severních Dolomit.



V jeskyňkách mezi sedli Falzarego a Varpol., které upravili a zvětšili rakouští vojáci v první světové válce, byl ten den budíček okolo šesté. Sbalili jsme spaní, naházeli věci do aut a vydali se přes Passo dolů, u campu Sass Dacia zabočili doprava a skončili na parkovišti kousek od chaty Cap. Alpina. Po rychlé snídani jsme vyrazili vzhůru.

Dnešním cílem byly dvě třítisícovky – Cunturines Spitze (3.064 m.). a Lavarella (3.055 m.). Technicky nešlo o náročnou výpravu, ale štreka není nejkratší (asi 15 km) a převýšení se nasčítá na necelých 1.800 hm.

Cesta de nejdříve lesem, potom úbočím skály (upravená stezka) do širokého údolí, kterým směřujeme k severu. Po stranách jsou vidět hory v ve slunci, jen občas mráček. Postupujeme celkem rychle a dobrý čas se pokusím ještě vylepšit zkratkou po stezce, která je na mapě a chvíli i ve skutečnosti. Následuje brodění klečí, kličkování přes terénní vlny a časový přínos je pochybný, alespoň jsou nějaké zážitky. Na značku se napojíme už v údolí mezi našimi vrcholy.

Krajina se rychle změní, opouštíme horské louky a kosodřevinu, před námi je dolomitická poušť, skály, kamení, sněžná pole a malá karová jezírka. Nahoře v sedle přijdou mraky. Dáváme něco mezi svačinou a obědem a vyrážíme na Cunturiens Spitze. Vrchol hory tvoří zvláštní skalní blok (vypadá jako hranol, ale vrchol je úzký hřebínek), na který vede stará neudržovaná ferrata nízké obtížnosti, zato však s rozpadajícími se dřevěnými řebříky (tři kousky) a místy vyrvaným lanem, navíc je místy mokrá.

Holky jí vyhodnotí jako nepříjemně kluzkou, mužská část výpravy stoupá nahoru. Obzvláště ležatý žebřík v půlce cesty vypadá tak „důvěryhodně“, že se většina z nás snaží využít spíše skálu. Vrchol je náš, jenom rozhledy už nejsou to pravé ořechové, okolo se začínají honit mraky.

Sestoupíme a vracíme se do sedla, odtud nahoru na Lavarelu. Tady je výstup snazší, jenom já se nějak dusím (vracející se astma, ale to tehdy ještě nevím, takže ani neléčím). Na vrcholu Lavarely trochu fouká, ale počasí zůstává docela slušné.

Horší věc je nalézt sestup do Alta Badie. Při cestě na sever jsme si nevšimli odbočky a chvíli jí nemůžeme najít ani cestou zpět. Potom si někdo všimne staré značky na kameni a zjišťujeme, kudy že to cestička. No, cestička, spíše značka, suťové pole a nějaké slézání. Než se dostaneme na široké skalní lávky, čeká nás kus dvojkového slézání, místy je skála mokrá. Na první pohled se mi nechce věřit, že tudy vede značka, ale je to tak.

Další sestup už je v celku normální, kousek nad Badií se Víťa s Frešem odpojují a vyrážejí pro auta. Naše skupinka sestoupí za počínajícího deště k nejbližší silnici, necelou hodinu počká na jejich aut a potom počínajícím deštěm míříme do zpátky do našich bunkrů.


- hlavní strana - - Dolomity -