- hlavní strana - - Alpy -


Jižní část Schladminger Tauern


22. - 23. 05.2010 - Okolí Rudolf-Schober-Hütte s (nejen) hlavou v oblacích



Den první

Zima horám nepřála. Buď bylo špatné počasí, nebo lavinová situace, nebo jsem nemohl z jiného důvodu. Takže když jsme zaparkovali auto u Etrachsee v jižní části Schladmiských Taur, těšil jsem se jako malý kluk. Vyložili jsme batohy, podívali se na šedivou oblohu, zanadávali si na počasí a vyrazili po široké cestě k Rudolf - Schober - Hütte. Jde o normální lesní cestu, která na přibližně třech kilometrech překoná výškový rozdíl 290 hm., tedy žádný zvláštní sportovní výkon není třeba podstupovat.

Chata ještě nebyla otevřena pro veřejnost, ale my měli půjčený AEÖV klíč k winterraumu. Ten však nebyl potřeba, neboť provozovatelé chatu připravovali na sezónu a do winterraumu nás pustili. A tím vlastně i do chaty, neboť zimní prostor je tu pojat nesmírně velkoryse - dvě místnosti zdejší hospody, z toho jedna s kamny a místnost na spaní. Odložili jsme nepotřebné věci z batohů a vyrazili k prvnímu vrcholu.

Vzhledem k nepříliš nadějnému počasí a nejistotě ohledně sněhu ve vyšších polohách jsme vybrali Bauleiteck 2.424 m.. Kamenitá pěšina stoupá od chaty lesem do pásma kleče. Času na výstup jsme měli dost, navíc počasí nijak nelákalo, takže jsme v poklidném tempu dorazili na konec kleče a nízko pod mraky začali přecházet první sněhová pole. Stezka tady (kousek nad odbočkou k Wildkarsee) uhýbá doprava a stoupá nahoru na hřeben přes kamenitou a skalnatou pasáž. Starší sníh byl docela tvrdý a bořil se minimálně, nový sníh z posledního týdne byl však mokrá kašovitá hmota, pokud ho někde bylo více, potom se propadal, jinde jenom trochu klouzal.

Na hřebeni jsme se ocitli v mracích a na prudkém větru (který vydržel většinu výstupu i sestupu). Cesta vedla přes suťoviště a sněhová pole, stále po hřebeni. To bylo jen dobře, neboť viditelnost klesala často na deset, dvacet metrů a jen málokdy jsme viděli někam dál do krajiny.

Po několika zavlněních nahoru-dolů v horní části hřebene jsme vystoupali k vrcholovému kříži. Ani tady nebylo skoro nic vidět, nicméně připsali jsme si vrchol a zahájili sestup.

Cestou dolů se udělalo tepleji, mraky se roztrhly a my mohli sledovat okolí, včetně zítřejšího cíle - hřebene Rupprechtsecku, pokrytého čerstvým sněhem. Ještě jsme si zašli k Wildkarsee a potom sestoupili k chatě, uvařili jídlo a večer šli brzo spát. Zítřek totiž začínal v pět ráno.

Den druhý

Budík nás probral ráno v pět, poměrně rychle jsme se sbalili, posnídali a byly bychom už před šestou vyrazili, kdyby nezačalo celkem slušně pršet. Naštěstí déšť přešel před půl sedmou v krápání, takže jsme startovali jen s mírným zpožděním.

První část výstupu vedla údolím Grafenalm po stezce, kterou nám poradil chatař. Není značená, ale je velmi dobře schůdná, z příjezdové cesty odbočuje v první zatáčce pod chatou a stoupá po levé straně potoka (bráno při pohledu po proudu). Brzy jsme se dostali do pásma kleče a po vystoupání prudšího svahu na horské louky. Tady už byla stezka poměrně málo zřetelná, ale ještě se dala najít. Od prvního jezera vedou už je mužíky a i ty nám brzy zmizeli. Naštěstí mraky byly dost vysoko na to, abychom viděli hřeben a mohli se začít probíjet vpřed poměrně strmým svahem, přes sněhová pole a především mokrou, lišejníky porostlou a te nepříjemně klouzavou suť. Pokud byste chtěli tuto jinak pěknou a za sucha zřejmě i bezpečnou trasu opakovat, za druhým jezerem odbočte vpravo do kopce, pokud bude vidět na hřeben, miřte přibližně pod malou kamennou věžku, která je vidět proti obloze a vypadá jako obří mužík. Suť je hrubá, dosti stabilní a trochu sypat se terén začíná až těsně pod hřebenem.

Na hřebeni nepříjemně foukalo, ale byli jsme rádi, že jsme na jisté cestě a poměrně vysoko (asi 2.100 až 2.200 m.). Po krátké občerstvovací pauze jsme stoupali po hřebeni nahoru s tím, že jsme za chvíli dosáhli vrcholu, který by měl odpovídat v mapě ozančené hoře Bauleiteck 2.463 m.. Nebylo tu nic než mužík se zapíchnutou větví. Počasí se začalo opět zhoršovat, místny padalo mrznoucí mrholení, místy sněžilo a viditelnost někdy dosti klesala. Po hřebeni, vlnícím se nahoru a dolů jsme postupovali po sněhu i kamení. Po nějaké době jsme došli na další vrchol, označený jako Bauleiteck, ovšem jde o evidentně jiný vrchol, než ten, který je takto označen na mapě (minimálně na té, které jsme měli mi k dispozici). Chvíli jsme váhali, zda opravdu nemáme před sebou takovou cestu, ale když jsme za půl hodiny stáli na Ruppertscheku, byli jsme si jisti, že mapa a značení na sebe nesedí.

Ruppertscheck byl se svými 2.591 m. nejvyšším vrcholem trasy. Po krátkém focení jsme ho opustili v mracích za takřka nulové viditelnosti, což nás stálo odchod špatným hřebenem. Nahoře jsem sice navrhoval, že vytáhnu buzolu, ale nechal jsem se přemluvit k tomu, že je to zbytečné (když stojíte v prudkém větru na vysoko položeném místě, necháte se od kramaření v batohu přemluvit také). Takže jsme asi deset minut sestupovali, načež se na chvíli otevřel výhled do údolí, mě se to celé přestalo nějak pozdávat, vytáhnul jsem buzolu, zjistil omyl a po té jsme se začali vracet na vrchol.

Po nalezení správé cesty jsme pokračovali hlavním hřebenem k jihu, přes skalnatý Arfeld 2.491 m. (nevede na něj značka, ale výstup není nijak zvlášť náročný, pouze mokré vrcholové balvany dělaly trochu problém), a potom jsme se ocitli v sedle, z nějž vede na západ sestupová cesta ke Karlshütte. Na chvíli se udělalo pěkně a my se v souladu s plánem rozhodli dojít na vrchol Feldeck 2.480 m., ležící v hřebeni asi kilometr na jih. Když jsme traverzovali úbočí obcházené hory Brennerfeldcek, přišly opět husté mraky a vprostřed bílých a měkkých sněhových polí jsme se bořili vpřed mírně stoupajíce. nakonec jsme našli hřeben a na vrchol i zpět se dostali do sedla bez problémů.

Když jsme sedlo opouštěli a začínali sestupovat, udělalo se na necelou hodinu krásně. Stezka brzy klesla do pásma lesa, takže nastal klasický sestup, navíc v zimních pohorách a s upřímným přáním, abychom už byli dole. To se nám splnilo těsně před tím, než opět začalo pršet.

Navzdory nikoliv ideálnímu počasí se nám podařil pěkný víkend v horách s pěti vrcholy.


- hlavní strana - - Alpy -